https://www.wikibozp.cz/index.php?action=history&feed=atom&title=Alkohol_v_ocel%C3%A1rn%C4%9B 2026-10-24T05:48:43Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.30.0 https://www.wikibozp.cz/index.php?title=Alkohol_v_ocel%C3%A1rn%C4%9B&diff=71&oldid=prev 2019-03-06T15:44:01Z

<p>Zamkl stránku „<a href="/index.php?title=Alkohol_v_ocel%C3%A1rn%C4%9B" title="Alkohol v ocelárně">Alkohol v ocelárně</a>“ ([Editace=Povolit jen správcům] (do odvolání) [Přesunutí=Povolit jen správcům] (do odvolání))</p> <table class="diff diff-contentalign-left" data-mw="interface"> <tr style="vertical-align: top;" lang="cs"> <td colspan="1" style="background-color: white; color:black; text-align: center;">← Starší verze</td> <td colspan="1" style="background-color: white; color:black; text-align: center;">Verze z 6. 3. 2019, 15:44</td> </tr><tr><td colspan="2" style="text-align: center;" lang="cs"><div class="mw-diff-empty">(Žádný rozdíl)</div> </td></tr></table>

Admin https://www.wikibozp.cz/index.php?title=Alkohol_v_ocel%C3%A1rn%C4%9B&diff=38&oldid=prev 2019-03-05T09:23:42Z

<p>Založena nová stránka s textem „Jud. 21 Cdo 4733/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu J…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>Jud. 21 Cdo 4733/2015<br /> <br /> ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY<br /> <br /> Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka<br /> Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,<br /> v právní věci žalobce Ing. P. N., zastoupeného Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v<br /> Ostravě, Husova č. 1285/2,<br /> proti žalované VÍTKOVICE STEEL, a.s. se sídlem v Ostravě, Českobratrská č. 3321/46, IČO 278 01<br /> 454, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října č. 219/438,<br /> o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C<br /> 221/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. dubna 2015 č.j.<br /> 16 Co 35/2015-92, takto:<br /> <br /> I. Dovolání žalované se zamítá.<br /> <br /> II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od<br /> právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Evy Vaňkové, advokátky se sídlem v Ostravě, Husova č.<br /> 1285/2.<br /> <br /> Odůvodnění:<br /> <br /> Dopisem ze dne 17.7.2013 žalovaná oznámila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru<br /> z důvodu závažného porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů<br /> vztahujících se k jím vykonávané práci podle ustanovení § 52 písm. g) ZP, neboť dne 11.7.2013<br /> vstoupil na pracoviště žalované pod vlivem alkoholu. Při první dechové zkoušce ve 21.25 hodin,<br /> necelých 45 minut před začátkem směny, bylo žalobci naměřeno 0,32 ‰ alkoholu, při druhé dechové<br /> zkoušce o půl hodiny později 0,23 ‰ alkoholu a z odběru krve ve 22.40 hodin bylo žalobci zjištěno<br /> 0,11 ‰ alkoholu v krvi.<br /> Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru s odůvodněním, že<br /> před nástupem na pracovní směnu žádný alkohol nepožil. Okolo 21. hodiny vypil k večeři pouze<br /> jedno nealkoholické pivo zn. Bernard a poté jedno nealkoholické pivo zn. Birrel.<br /> Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11.10.2014 č.j. 26 C 221/2013-30 určil, že výpověď z<br /> pracovního poměru ze dne 17.7.2013 je neplatná, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na<br /> náhradu nákladů řízení, že žalovaná je povinna zaplatit ČR na soudním poplatku částku 2.000,- Kč a<br /> že žalovaná je povinna zaplatit ČR náhradu nákladů řízení, jejíž výše bude určena samostatným<br /> usnesením okresního soudu. S poukazem na ustanovení § 106 odst. 4 písm. c) ZP vycházel z názoru,<br /> že, „aby mohla přítomnost alkoholu v těle zaměstnance vést současně k jeho ovlivnění (jak to<br /> zakazuje uvedené ustanovení), je současně nutné, aby zjištěné množství alkoholu dosáhlo určité<br /> hladiny“. V posuzovaném případě je nesporné, že před nástupem žalobce na směnu byl v dechu<br /> žalobce alkohol zjištěn, to však automaticky neznamená, že žalobce byl alkoholem současně<br /> ovlivněn. Hodnoty zjištěné z dechových zkoušek nelze považovat za přesné, nýbrž pouze za<br /> orientační. Pouze pomocí metody plynové chromatografie z odebraného vzorku krve lze zjistit<br /> hodnotu hladiny alkoholu v krvi s minimální možnou laboratorní chybou.<br /> <br /> 2<br /> <br /> Z lékařské zprávy MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D. vyplývá, že oficiální forenzní stanovisko v oboru<br /> soudního lékařství ve vztahu k alkoholu v krvi považuje:<br /> - hladinu alkoholu do 0,2 g/kg za neprůkaznou,<br /> - hladinu alkoholu do 0,3 g/kg označuje za nevýznamnou pro silniční provoz<br /> - a hladina alkoholu mezi 0,31 a 0,49 g/kg pak svědčí o skutečnosti, že dotyčná osoba alkohol<br /> požila, avšak je jím prakticky neovlivněna.<br /> Za situace, kdy byla žalobci rozborem vzorku krve zjištěna hodnota 0,11 g/kg alkoholu v krvi, která se<br /> považuje za neprůkaznou, nelze konstatovat, že žalobce vstoupil pod vlivem alkoholické látky na<br /> pracoviště zaměstnavatele a výpověď z pracovního poměru ze dne 17.7.2013 je tak neplatná.<br /> <br /> K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.4.2015 č.j. 16 Co 35/2015-92<br /> potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo<br /> na náhradu nákladů odvolacího řízení a že žalovaná je povinna zaplatit ČR 100 % nákladů odvolacího<br /> řízení, jejichž výše a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením okresního soudu.<br /> Skutečnost, že žalobce vstoupil na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholických nápojů, je<br /> třeba obecně hodnotit v souladu s ustanovením § 106 odst. 4 písm. e) ZP jako porušení povinností<br /> vztahujících se k jím vykonávané práci. V daném případě se však s ohledem na okolnosti případu<br /> nejedná o závažné porušení pracovních povinností ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) ZP.<br /> Přihlížeje k forenznímu stanovisku MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D, (o jehož věcné správnosti není<br /> důvodu pochybovat) odvolací soud při hodnocení intenzity zjištěného porušení právní povinnosti vzal<br /> v úvahu okolnost, že žalobce byl u žalované zaměstnán 18 let bez jakéhokoli porušení pracovních<br /> povinností, a dále hodnotil též úroveň naměřených hodnot. Poukázal na skutečnost, že při vstupu<br /> na pracoviště (necelých 45 minut před plánovaným začátkem směny) to bylo 0,32‰, „tj. na samé<br /> dolní hranici, která svědčí pro skutečnost, že dotyčný alkohol požil, ale je prakticky neovlivněn“. Po<br /> další půlhodině bylo naměřeno 0,23%, „tj. nevýznamná hodnota která se blíží hladině 0,2‰, jež je<br /> považována za neprůkaznou s ohledem na možnou laboratorní chybu, resp. tzv. fyziologickou<br /> hladinu“. Jestliže po dalších 40 minutách byla rozborem krve zjištěna „neprůkazná hladina 0,11‰“,<br /> mohlo se jednat podle názoru odvolacího soudu „toliko o méně závažné porušení pracovních<br /> povinností, a to bez ohledu na to, že žalobce vykonával funkci vedoucího směny v provozu<br /> ocelárny, tj. v provozu se zvýšeným rizikem nebezpečí škody na zdraví“. Vzhledem k tomu<br /> odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce se vytýkaným jednáním nedopustil závažného porušení<br /> povinností vyplývajících z právních předpisům vztahujících se k jím vykonávané práci, ale pouze<br /> méně závažného porušení pracovních povinností, a nebyly tak splněny podmínky pro výpověď z<br /> pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) ZP.<br /> (Poznámka: písm. g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit<br /> pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k<br /> zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních<br /> předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6<br /> měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci<br /> písemně upozorněn na možnost výpovědi.)<br /> Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (firma) dovolání. Odvolací soud podle<br /> názoru dovolatele při posouzení intenzity porušení pracovních povinností žalobce nepřiměřeně<br /> upřednostnil hledisko dosavadní bezproblémovosti žalobce a naopak nekladl dostatečný důraz na<br /> <br /> 3<br /> <br /> způsob, jakým žalobce své pracovní povinnosti porušil (vstup na pracoviště pod vlivem alkoholu), na<br /> pozici žalobce (vedoucí směny) a na povahu provozu žalované (provoz zvlášť nebezpečný). Dovolatel<br /> je přesvědčen, že v případě, kdy vedoucí směny v ocelárně požije alkohol před vstupem na<br /> pracoviště, se jedná o „velmi závažné porušení pracovních povinností“, neboť provoz ocelárny<br /> je provozem zvláště nebezpečným a z pohledu dovolatele by v daném případě bylo na místě<br /> uplatňovat zásadu nulové tolerance alkoholu na pracovišti.<br /> Namítá, že rozhodnutí ve výsledku umožňuje „mírné“ užívání alkoholu před vstupem na praco-<br /> viště a na pracovišti. Rozhodovací praxe dosud neřešila otázku posouzení povahy provozu ocelárny<br /> ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o ochraně před škodami způsobenými tabákem, alkoholem a<br /> jinými návykovými látkami a vztahu povahy tohoto provozu k posouzení nebezpečnosti jednání, je-li<br /> zaměstnanci před začátkem pracovní směny naměřena hladina alkoholu odpovídající 0,32‰. Navrhl,<br /> aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.<br /> Žalobce (zaměstnanec) vyjádřil souhlas s rozhodnutími obou soudů. Jednání žalované je podle<br /> dovolatele vedeno snahou snížit počet zaměstnanců, neboť provoz ocelárny by měl být ke dni<br /> 30.9.2015 uzavřen. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.<br /> Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že<br /> dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou<br /> (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je<br /> třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před<br /> 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský<br /> soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), se nejprve<br /> zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího<br /> soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).<br /> Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvol. soudu, kterým se odvo-<br /> lací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního<br /> práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ne-<br /> bo která v rozhodování dovol. soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována<br /> rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).<br /> Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, jaká<br /> hlediska jsou významná pro posouzení intenzity porušení povinností vyplývajících z právních<br /> předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci z hledisek ustanovení § 52 písm. g) zák.<br /> práce za situace, je-li zaměstnanci naměřena jiná než nulová hodnota alkoholu v krvi. Vzhledem k<br /> tomu, že tato otázka hmotného práva dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena<br /> ve všech souvislostech a že její posouzení bylo pro rozhodnutí soudů významné (určující), dospěl<br /> Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.<br /> Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez<br /> jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), NS ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.<br /> Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení neplatnosti<br /> výpovědi z pracovního poměru, kterou mu dala žalovaná dopisem ze dne 17.7.2013 - podle zákona č.<br /> 262/2006 Sb., ZP, ve znění účinném do 31.7.2013, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 303/2013<br /> Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva a vyhláška<br /> č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a<br /> stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.<br /> <br /> 4<br /> <br /> Podle ustanovení § 52 písm. g) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u<br /> zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr,<br /> nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem<br /> vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů<br /> vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních<br /> 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k<br /> vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.<br /> Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k<br /> jím vykonávané práci, odvolací soud podrobně předestírá obecná hlediska, z nichž vychází ustálená<br /> rozhodovací praxe dovolacího soudu, která jsou také jako správná obecně přijímána. Akcentuje kromě<br /> jiného, že – vzhledem k povaze ustanovení § 52 písm. g) ZP jako právní normy s relativně neurčitou<br /> hypotézou – vymezení hypotézy této právní normy závisí v každém jednotlivém případě na úvaze<br /> soudu. Zákon zde totiž ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti<br /> rozvázání pracovního poměru odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat,<br /> aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.<br /> Je jistě správné, že při posouzení intenzity porušení právních předpisů soud může přihlédnout<br /> kupříkladu k funkci, kterou zaměstnanec zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních<br /> úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení právních předpisů, k míře zavinění zaměstnance, ke<br /> způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení právních<br /> předpisů pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu,<br /> apod. Přitom uvedená hlediska nemusí být vždy stejně významná, neboť výsledné posouzení intenzity<br /> porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě<br /> zvažovaných hledisek; proto je třeba vždy hodnotit tato hlediska ve vzájemné souvislosti a se zřetelem<br /> k jejich významu v konkrétní posuzované věci. Při hodnocení stupně intenzity porušení právních<br /> předpisů přitom není soud vázán tím, jak zaměstnavatel hodnotí určité jednání zaměstnance<br /> (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99).<br /> V posuzovaném případě odvolací soud neměl pochybnosti, že pozitivní zjištění o tom, zda je<br /> zaměstnanec pod vlivem alkoholických nápojů, znamená porušení jeho povinnosti vztahující se k<br /> jím vykonávané práci ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) ZP, které zakazuje vstupovat pod<br /> jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele. Při hodnocení intenzity tohoto porušení právních<br /> povinností - na rozdíl od žalované, která rozvázala pracovní poměr se žalobcem vycházejíc ze zásady<br /> tzv. „nulové tolerance k alkoholu“ – zdůraznil, že „posouzení otázky intenzity tohoto porušení<br /> pracovních povinností vždy závisí na konkrétních okolnostech daného případu“.<br /> Hodnotil proto nejen pozitivní zjištění samo o sobě, nýbrž i hodnoty, které byly zjištěny (mj.<br /> okolnost, že před vlastním počátkem směny byl výsledek zjištění 0,23‰, tedy „hodnota, která se blíží<br /> hladině 0,2‰, jež je považována za neprůkaznou s ohledem na možnou laboratorní chybu, resp. tzv.<br /> fyziologickou hladinu“), přičemž přihlížel „k osobě žalobce a k jeho dosavadnímu postoji k plnění<br /> pracovních úkolů, kdy žalobce byl zaměstnán u žalované více než 18 let, přičemž nebylo tvrzeno ani<br /> v řízení nevyšlo jiným způsobem najevo, že by mu bylo v minulosti vytýkáno porušení pracovních<br /> povinností“, a neponechal stranou ani skutečnost, že žalobce vykonával funkci vedoucího směny<br /> v provozu ocelárny.<br /> S přihlédnutím k tomu, že stav, kdy zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) ZP<br /> vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje,<br /> <br /> 5<br /> nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje,<br /> nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové<br /> pohotovosti zaměstnance (srov. obdobně závěry býv. Nejvyššího soudu ze dne 27.1.1974 sp. zn. Cpj<br /> 37/74 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976 pod č. 11),<br /> je správný závěr odvolacího soudu, že „pozitivní zjištění neznamená vždy (bez dalšího) porušení<br /> povinností takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve<br /> smyslu § 52 písm. g) ZP“.<br /> Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Protože nebylo zjištěno, že by<br /> rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., §<br /> 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za<br /> následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle<br /> ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.<br /> O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a<br /> § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalované bylo zamítnuto, a žalovaná je proto povinna nahradit<br /> žalobci náklady potřebné k bránění práva.<br /> Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být<br /> určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem,<br /> neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani<br /> okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení<br /> zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem<br /> o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb., která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro<br /> řízení v jednom stupni, však byla nálezem ÚS ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013<br /> zrušena. NS za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny<br /> pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti<br /> (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby<br /> odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč.<br /> Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokátka Mgr. E. Vaňková osvědčila, že je plátcem daně z<br /> přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolací řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z<br /> přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).<br /> Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.413,- Kč zaplatit žalobci k rukám<br /> advokátky, která ho v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci<br /> rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).<br /> Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.<br /> V Brně 19. prosince 2016 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu<br /> <br /> Poznámka:<br /> Zvýraznění textu judikátu pro přehlednější orientaci provedl:<br /> Bc. Zdeněk Šenk, E: zdeneksenk@email.cz; T:608 641 863, W: bozppodlesenka.cz</div>

Admin