Odškodňovací komise a zápis v knize úrazů

Odvolacímu soudu lze v této souvislosti vytknout, že za situace, kdy pro závěr o existenci úrazového děje není určující, co s odstupem více než dvouměsíčním při svém zasedání dne 3. 5. 2004 „akceptovala odškodňovací komise“, odvíjí svůj závěr jedině a výlučně „z knihy úrazů ze záznamu ze dne 21. 2. 2004“. Neuvádí však, jak tento důkaz hodnotí ve světle výpovědi denního výpravčího A. M., jemuž žalobce úraz oznámil, a „sám osobně sepsal průběh úrazu do předmětné knihy“, zatímco svědek tento záznam „přečetl a podepsal“. Za situace, kdy odvolací soud zakládá hodnotící závěr o tom, že žalobce prokázal pracovní úraz, na záznamu z knihy úrazů sepsaném jím samým, neměla být ponechána stranou pozornosti výpověď svědka L. O. před soudem prvního stupně, který jediný měl vidět žalobce „zvedat se ze země“. Protože však soud prvního stupně hodnotil tuto výpověď jako „neúměrnou snahu pomoci žalobci v řízení“, nebylo tak zcela právně nevýznamné (kromě možnosti opakovat výslech svědka před odvolacím soudem) porovnání jeho výpovědi s výpověďmi dalších svědků (kupř. K. Ch., který uvádí, že žalobce „viděl dne 21. 2. 2004 právě v době 11:22 hodin“ od jeho příjezdu na „první kanál vlevo“ s krátkým přerušením až do té doby, kdy „zase s autobusem odjel“), podle rozsudku NS ze dne 2. července 2009, sp. zn. 21 Cdo 2031/2008.