Mozková příhoda vedoucího zaměstnance - na základě emocionálního prožitku a úrazový děj

Z BOZP podle Šenka
Přejít na: navigace, hledání

Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku – vycházeje ze závěru bývalého Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 264/1962 dovodil, že v řízení „nebylo zjištěno, že by při jednání dne 15. 4. 1999 byl žalobce jednorázově přetížen při plnění zvlášť obtížných úkolů, tedy že by utrpěl psychické trauma“, neboť – jak rovněž dále uvedl – „subjektivní pocity nejsou rozhodující“. Právní názor, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, byl v právní praxi jako správný přijímán; rovněž dovolací soud kupř. v rozsudku ze dne 18. 3. 1997 sp. zn. 3 Cdon 951/1996 v tomto směru dovodil, že pouhý subjektivní emocionální prožitek nemůže být úrazovým dějem, a že samotná skutečnost, že k poškození zdraví zaměstnance došlo při činnosti, v níž by bylo možné spatřovat plnění pracovních úkolů, neumožňuje závěr, že k poškození zdraví došlo pracovním úrazem. Uvedený závěr odvolacího soudu však není dovoláním napaden, podle usnesení NS ze dne 6. ledna 2005, sp. zn. 21 Cdo 1792/2004.