Poškozená páteř vrátného - zranění zaměstnance při zvedání vstupní závory

Z BOZP podle Šenka
Verze z 19. 3. 2019, 22:12, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Zamkl stránku „Poškozená páteř vrátného - zranění zaměstnance při zvedání vstupní závory“ ([Editace=Povolit jen správcům] (do odvolání) [Přesunutí=Povolit jen správcům] (do odvolání)))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Bylo by v rozporu s intencí zákona č. 58/1956 Sb. chránit pracující před škodami z pracovních úrazů, kdyby byla z této ochrany vyloučena poškození zdraví vykazující všechny znaky pracovního úrazu jen proto, že u poškozeného existovala určitá predispozice, která spolupůsobila při vzniku poškození zdraví způsobeného úrazovým dějem. Existence určitého chorobného stavu, třeba latentního, nemůže vyloučit závěr, že mezi úrazovým dějem a jím vyvolaným následným chorobným stavem je přímá příčinná souvislost, a že tedy vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem, při jehož provádění k němu došlo. Na správnosti tohoto závěru nemůže ničeho měnit skutečnost, že na vznik poškození zdraví vyvolaného úrazovým dějem spolupůsobily i jiné vnitřní faktory, vrozené nebo získané, jež vyvolávají pro organizmus neobvyklé podmínky, jak je tomu kupř. u dispozice vyvolané dříve vzniklým chorobným stavem. Při splnění ostatních shora uvedených podmínek pro naplnění pojmu pracovního úrazu není tedy existence dříve vzniklého chorobného stavu, i když i on spolupůsobil při vzniku poškození zdraví a následné škody, překážkou úspěšného uplatnění nároku z náhrady této škody podle § 1 zákona č. 58/1956 Sb. V daném případě byl sice žalobce následkem degenerativních změn na páteři k výhřezu meziobratlové ploténky náchylný, avšak příčinou, která poškození zdraví a následnou škodu, jejíž náhrady se domáhá, jak znalec ve svém posudku výslovně konstatuje, přímo vyvolala, což odpovídá i tomu, jak se úraz u žalobce bezprostředně projevil, a tedy nepochybně jednou z hlavních příčin byl pracovní úkon žalobcův – zvednutí závory dne 15. 8. 1958. Ostatně krajský soud sám ve svém rozhodnutí konstatuje, že by k poškození zdraví u žalobce nemuselo dojít, kdyby se byl určitých úkonů vyvaroval. Odpovídá proto žalovaný podnik za škodu tímto pracovním úrazem způsobenou, podle rozhodnutí NS ze dne 28. dubna 1962, sp. zn. 4 Cz 86/61.