Výkon práce svědomím zaměstnavatele - pracovní poměr na dobu určitou a vykonávání práce po skončení stanovené doby

Pro naplnění pojmu „s vědomím zaměstnavatele“ [§ 56 odst. 2 ZP1965 (§ 65 odst. 2 ZP)] stačí, je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance [§ 9 odst. 3 ZP1965 (§ 11 ZP)]. Jaký je vztah zaměstnavatele k informaci (vědomosti) o tom, že zaměstnanec pokračuje v práci, lze usuzovat zejména z jeho vnějších projevů. Přitom z logiky věci vyplývá, že nestačí, aby zaměstnavatel postoj k další práci zaměstnance zaujal jen ve svém vědomí, podstatné je, aby případný nesouhlas projevil i navenek.Nedá-li zaměstnavatel nijak navenek na vědomí, že s další prací zaměstnance nesouhlasí, nutno uzavřít, že zaměstnanec pracuje „s vědomím zaměstnavatele“. Uvedené platí i v případě zaměstnavatele – právnické osoby. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 9 odst. 1 ZP1965 (§ 11 ZP), právní úkony v pracovněprávních vztazích činí u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, především jeho statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel; místo nich je mohou činit i osoby jimi pověřené. Jiní zaměstnanci zaměstnavatele, zejména vedoucí jeho organizačních útvarů, jsou oprávněni jako orgány zaměstnavatele činit jménem zaměstnavatele právní úkony vyplývající z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy. Podle ustanovení § 9 odst. 2 ZP1965 (§ 11 ZP) zaměstnavatel může v mezích své působnosti písemně pověřit další své zaměstnance, aby činili určité právní úkony v pracovněprávních vztazích jeho jménem. V písemném pověření musí být uveden rozsah oprávnění pověřeného zaměstnance. Vedoucí zaměstnanci zaměstnavatele, jimiž se rozumějí jeho orgány (odst. 1), jakož i jeho další zaměstnanci, kteří jsou pověřeni vedením na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele, jsou oprávněni stanovit a ukládat podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat a řídit a kontrolovat jejich práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny [§ 9 odst. 3 ZP1965 (§ 11 ZP)]. Pro naplnění pojmu „s vědomím zaměstnavatele“ proto stačí, je-li práce konána i jen s vědomím nejbližšího nadřízeného zaměstnance [§ 9 odst. 3 ZP1965 (§ 11 ZP)]. Závěr o tom, že tomu tak bylo i v projednávaném případě, učinil odvolací soud zejména též na základě zjištění, že žalobkyně pracovala dne 3. 1. 2000 s vědomím J. Z. (zaměstnanec, který podepsal žalobkyni výkaz docházky ze dne 3. 1. 2000 a věděl o tom, že žalobkyně uvedeného dne pracuje), podle rozsudku NS ze dne 21. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 2080/2001.