Školní výlet - rozbití skleněné výplně u cizího pokoje rukou žáka na školním výletě po večerce

Existenci liberačních důvodů uvedených v ustanovení § 191 odst. 1 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 1 písm. a) ZP), případně § 191 odst. 2 písm. a) ZP1965 (§ 367 odst. 2 písm. a) ZP) soud vždy zkoumá s přihlédnutím k okolnostem jednotlivého případu, zejména se zřetelem k tomu, kde (za jakých místních podmínek) a z jakých důvodů byl pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnavatelem vydán (zda šlo o pokyn přiměřený dané situaci), komu byl bezpečnostní pokyn určen (zda byl adresátovi s ohledem na jeho fyzickou a psychickou vyspělost srozumitelný), popřípadě čeho jím mělo být dosaženo. V projednávané věci soudy obou stupňů – jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků – z výše uvedených právních názorů vycházely. Dovodil-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně), že za situace, kdy škodu na zdraví si žalobce na školním výletě „způsobil sám bez cizího zavinění“ (svým „neadekvátním“ jednáním, jehož následků si vzhledem ke svému věku mohl být vědom) a „výlučně nerespektováním pokynů“ k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví účastníků školního výletu (spočívajících v nařízení nočního klidu a zákazu vycházení žáků z chatek a návštěv ostatních spolužáků po 22. hodině), o nichž byl žalobce „řádně poučen“ a jejich dodržování bylo ze strany pedagogického dozoru kontrolováno „ještě více než hodinu poté, co byla vyhlášena večerka“, se žalovaná své odpovědnosti za úraz žalobce „zcela zprostila“, bylo věci rozhodnuto v souladu se zákonem a s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit, podle usnesení NS ze dne 4. března 2009, sp. zn. 21 Cdo 576/2008.