Školení zaměstnance II. - seznámení zaměstnance s konkrétními bezpečnostními pravidly, ale podle již neplatného právního předpisu

Je mimo pochybnost, že, aby se mohl zaměstnavatel částečně zprostit odpovědnosti za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu podle ustanovení § 367 odst. 2 písm. a) ZP, musí se jednat ze strany zaměstnance o porušení konkrétního ustanovení bezpečnostního předpisu nebo pokynu k zajištění BOZP, který upravuje určitý způsob jednání nebo určitý způsob jednání zakazuje. V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že P. M. v souvislosti se svým smrtelným pracovním úrazem porušil ustanovení § 8 odst. 2 písm. a) a b) a § 8 odst. 3 písm. c) bývalé vyhlášky č. 213/1991 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel, podle kterých při provádění oprav, údržby a kontrol vozidla je pracovník (zaměstnanec) zejména povinen vozidlo zabezpečit proti samovolnému pohybu a provádět kontrolu spodku vozidla jen při vypnutém motoru, přičemž je zakázáno manipulovat s ovládacím zařízením vozidla bez předchozích opatření, která vyloučí nežádoucí pohyb vozidla nebo jeho částí. Jmenovaný zaměstnanec žalovaného přitom utrpěl smrtelný pracovní úraz v důsledku toho, že nezajistil opravované vozidlo proti samovolnému pohybu (jestliže ponechal zařazený zpáteční rychlostní stupeň, zjevně nezataženou ruční brzdu, nezajistil kola klíny proti posunu vozu vzad a ponechal klíče v zapalování), ačkoliv byl s výše uvedenými konkrétními bezpečnostními pravidly, upravujícími postup při provozu, údržbě a opravách vozidel, seznámen dne 1. 3. 2000 během osmihodinového "opakovaného školení" řidičů. Za této situace pak není pro závěr o liberaci zaměstnavatele - jak se dovolatelé mylně domnívají - významné, že žalovaný v rozporu s NV č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky (které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2003), nevydal místní provozní bezpečnostní předpis upravující pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy. Podstatné z tohoto hlediska je, že postižený zaměstnanec P. M. byl seznámen s konkrétním pravidlem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti, již prováděl, a jehož porušení bylo příčinou jeho pracovního úrazu, třebaže v té době již formálně neplatila vyhláška č. 213/1991 Sb. (byla zrušena vyhláškou č. 39/2003 Sb. ke dni 11. 2. 2003), v níž byla tato vlastní bezpečnostní pravidla, "s nimiž ho žalovaný seznámil a z jejich dodržování proškolil", obsažena, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 1084/2009.