Pracovní cesta III.

Z BOZP podle Šenka
Přejít na: navigace, hledání

Cesta vykonaná bez povolení zaměstnavatele vlastním autem Pokud pracovník koná pracovní cestu vlastním motorovým vozidlem, utrpí úraz a na vozidle dojde ke škodě, jde o škodu, která pracovníkovi vznikla při plnění pracovních úkolů, to neplatí ovšem v případě, kdy pracovník v souvislosti s pracovní cestou ani neplní pracovní úkoly ani neprovádí úkony souvisící přímo s výkonem práce, která je účelem pracovní cesty. Souhlas organizace s použitím vlastního vozidla pracovníkem má význam jen pro určení výše cestovních náhrad. Pro posouzení zda určitá cesta je cestou pracovní, z hlediska odškodnění pracovního úrazu je rozhodující pouze to, zda jde o pracovní cestu jako úkon nezbytný před započetím práce nebo po jejím skončení. Přitom úkony souvisící s plněním pracovních úkolů nejsou podmíněny kvalifikovaným souhlasem organizace. Zda o takový úkon jde, lze dovodit pouze ze skutkových zjištění, podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 26/1981.

Ohledně dalších "úseků" pracovní cesty je v praxi zastáván názor, že cesta z bydliště zaměstnance k dopravnímu prostředku, jímž se pracovní cesta koná (automobil, autobus, vlak, letadlo), je považována za cestu do zaměstnání, která končí nástupem do dopravního prostředku, popř. vstupem do nádražní nebo letištní budovy, podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010.