Strouhání sýra vlasy

Z BOZP podle Šenka
Přejít na: navigace, hledání

Judikát NS ČR sp. zn. 8 Tdo 906/2013-18

U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2013 o dovolání obviněné G. P., proti rozsudku KS v Ostravě, ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 55 To 91/2013, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 15/2013, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněné G. P. o d m í t á . Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 2. 2013, č. j. 5 T 15/2013-134, byla obviněná G. P. (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a odsouzena podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákonu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit škodu České průmyslové zdravotní pojišťovně, J., O., ve výši 487.501,- Kč a poškozené S. K., bytem M., ve výši 329.490,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená S. K. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle skutkových zjištění soudu prvého stupně se obviněná výše uvedeného přečinu dopustila tím, že: „v období od 22. 8. 2012 do 26. 8. 2012 jako provozovatel P. B. v L. na ulici P. a jako zaměstnavatel odpovídající za provoz živnosti, v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 zák. č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, neorganizovala práci a nestanovila pracovní postupy pro vykonávání činností související s obsluhou robota na strouhání sýra tak, aby byly dodrženy zásady bezpečného chování na pracovišti, nestanovila poškozené S. K. pracovní postup pro obsluhu výše uvedeného robota, a to zejména s ohledem na riziko možného kontaktu s otáčející se hřídelí hnětače a v rozporu s ustanovením § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, nezajistila S. K. podle potřeb vykonávané práce dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, neseznámila ji s riziky a opatřeními, které se týkaly její práce na pracovišti, s bezpečnými pracovními postupy a se zásadami čištění a provozu stroje, ani s návodem k obsluze robota, v rozporu s § 103 odst. 2 zák. č. 262/2006 zákoníku práce jako zaměstnavatel nezajistila proškolení poškozené o právních předpisech týkajících se ochrany zdraví při práci a v rozporu s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. a v rozporu s § 3 odst. 1 písm. d) NV č. 378/2001 Sb., jako zaměstnavatel nedodržela minimálně požadavky na bezpečný provoz a používání robota na strouhání sýra, nezajistila, aby robot byl vybaven zábranou nebo ochranným zařízením či krytem tak, aby nemohlo dojít ke kontaktu s otáčející se hřídelí stroje a nedodržela požadovaná zákonná ustanovení týkající se prostorového a konstrukčního uspořádání pracoviště z hlediska bezpečnosti a zdraví při práci, přičemž v důsledku porušení zejména těchto ustanovení došlo 26. 8. 2012 kolem 18:30 hodin k pracovnímu úrazu poškozené S. K., které při zapínání stroje na strouhání sýra namotal rotující nechráněný hřídel vlasy a strhnul jí kůži z lebky, přičemž utrpěla poškozená těžké zranění spočívající v totální skalpaci kožního krytu hlavy s hranicí přecházející přes oční víčka, kořen nosu, kolem ušních boltců a vzadu na krku ve výši druhého krčního obratle s dobou léčení výrazně přesahující 6 týdnů, kdy léčení do dnešního dne není ukončeno (§ 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku), a s trvalými následky spočívajícími ve zohyzdění (§ 122 odst. 2 písm. f) tr. zákoníku)“.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci nově rozhodl při nezměněném výroku o vině tak, že obviněné uložil podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, který podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovil zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Odvolání obviněné zamítl jako nedůvodné.

Dovolatelka dále uvedla, že neuznává svou výhradní právní odpovědnost za náhradu škody vůči České průmyslové zdravotní pojišťovně, a to z důvodu možného spoluzavinění dalších spolupracovníků a případně i samotné poškozené S. K. (dále převážně jen „poškozená“). Soudu předložila znalecký posudek znalce Jiřího Štýbnara ze dne 20. 2. 2013, ze kterého vyplývá, že příčinou vzniku zranění poškozené bylo nejen nevhodné umístění kuchyňského robota, ale i neoznámení nedostatků svému nadřízenému ze strany celého kolektivu zaměstnankyň. Nejen poškozená, ale i další zaměstnankyně porušily ustanovení o povinnosti dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost a nevyužily právo odmítnout výkon práce, o němž měly mít za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jejich život nebo zdraví.

Dalším významným hmotně právním předpisem, na základě kterého byla České průmyslové zdravotní pojišťovně přiznána náhrada škody, je zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 48/1997 Sb.“). Podle § 55 odst. 1 tohoto zákona příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů nahrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

Významné je zjištění obou soudů nižších instancí, že obviněná je osobou samostatně výdělečně činnou, která má ve svých třiceti šesti letech podstatnou část pracovního života ještě před sebou. Je svobodná, bezdětná, má středoškolské vzdělání, je slušně materiálně zajištěná (majitelkou bytu), má v pronájmu a provozuje pizzerii, v níž zaměstnává, ať už na hlavní pracovní poměr nebo formou brigádnické činnosti, několik pracovníků. Takovéto zjištění rozhodně nemůže vést k závěru, že by na její straně existovaly takové mimořádné osobnostní poměry, že by zaplacení částky 487.501,- Kč, již má podle rozhodnutí soudů uhradit České průmyslové zdravotní pojišťovně na náhradě škody, mělo pro ni doživotní likvidační následky, které by ji znemožňovaly vést snesitelný a lidsky důstojný život (tak by tomu mohlo být – podobně jako v uvedené judikatorní věci – např. v případě, že by se již blížila důchodovému věku a měla nahradit škodu řádově v milionech). Nejvyšší soud proto nemohl ani této dovolací námitce přiznat opodstatněnost.


V Brně dne 11. září 2013



Poznámka: Zvýraznění textu judikátu pro přehlednější orientaci provedl: Bc. Zdeněk Šenk, E: zdeneksenk@email.cz; T:608 641 863, W: bozppodlesenka.cz